Rozhovor s Violet o rodině

Violet, vlastním jménem Veronika Kobzanová, je charismatická talentovaná zpěvačka své kapely Veronika&Violet, ale především manželka a máma svého syna. Nesmíme ovšem ani zapomenout na spolupráci s naším spolkem Fikyno, jehož je oficiální tváří.

ROZHOVOR:

Ahoj Veroniko,
minulý rok se ti změnil celý tvůj život, narodil se ti syn David a vdala ses. Jak se máš a jak ses sžila s rolí manželky a maminky?

Ahoj Kačenko,
to máš pravdu, na rok 2018 jen tak nezapomenu. Byl to můj nejšťastnější a nejvíce emotivní rok vůbec. Dá se říct, že byl zlomový. Mám se krásně a s novou rolí maminky a manželky se sžívám dobře, si myslím.

Žádost o roku je určitě jedna z věcí, kterou si žena pamatuje po celý svůj život. Pánové se naopak snaží vymyslet originální způsob, jak o ruku požádat. Co si, Veru, vybavuješ ty z chvíle, když ti manžel položil otázku: „Vezmeš si mě?“
Ten den jsem zrovna vystupovala na metalovém koncertě kamaráda. Zpívala jsem s ním duet „Kráska a Zvíře“ a v rámci role jsem měla dokonce oblečené svatební šaty. Během skladby jsem však vůbec netušila, co mě za malou chvíli čeká. 😊 Soustředila jsem se v daný moment na nejlepší pěvecký výkon. Když jsem ovšem dozpívala, stál přede mnou na pódiu manžel s obrovskou kyticí růží, vyznal mi do mikrofonu lásku, klekl si a požádal mě před celým publikem o ruku. Vůbec jsem nezaznamenala, co na mě chystá, ani v nejmenším. Já, kapela i lidi pod pódiem byli překvapení. Lidi začali pískat, měli radost. Křičeli na něj, že je to frajer, takhle veřejně mě požádat o ruku. Rozplakala jsem se a neváhala jsem ani vteřinu říct: „ANO.“ Nemohla jsem tomu stále uvěřit. Něco nádherného! A to, že mě požádal jako zpěvačku na pódiu, byl pro mě tak trochu splněný sen. Ale nikdy jsem mu o něm neřekla. Takže to pro mě bylo další znamení, že on je ten vyvolený. 😊

Řekni mi, jak jsi prožívala těhotenství?
Na miminko jsem se moc těšila. Těhotenství jsem si pořádně začala užívat až po 5. měsíci těhotenství, protože do té doby mi bylo hodně špatně, zvracela jsem snad všude, kudy jsem prošla. (směje se) Přibrala jsem 23 kilo, tak jsem byla taková koule. (směje se) Ale samozřejmě jsem byla moc šťastná. Když jsem začala cítit první pohyby v bříšku, bylo to něco zvláštně krásného. Uvnitř vás roste nový život, bezbranný človíček, který se s vámi snaží komunikovat.

Jaký byl pro tebe porod? Rodila jsi přirozeně nebo císařským řezem?
Porod sám o sobě je opravdu velká věc. Je to náročné po psychické i fyzické stránce. Porodní bolesti se nedají přirovnat k žádné jiné bolesti na světe, to jsem silně pocítila. Každá žena jejich intenzitu prožívá jinak a jinak se s nimi vyrovnává. Porodní bolesti přicházejí ve vlnách, nenechají vás chvilku vydechnout, než se nadějete, jsou tu znovu a s novou intenzitou. Rodila jsem přirozenou cestou 17 hodin. Bylo to náročné, ale nezapomenutelný zážitek. Každá žena, která dokáže porodit přirozenou cestou, je hrdinka. Všechnu tu bolest zapomenete v momentě, kdy se vám narodí dítě. Je to něco nepopsatelného a nádherného, tak silného. Když se Davídek narodil, byl tak nádherný, sladký a bezbranný. Okamžitě jsem se zamilovala a měla jsem pocit, že ho musím chránit a pečovat o něj. Největší láska na světě.

Byl s tebou manžel u porodu, jak to zvládl, byl ti oporou?
No, nejdříve jsem nechtěla, aby byl u porodu, ale nakonec se to všechno nějak vyvrbilo, že byl se mnou a byl úžasný. Snažil se mi být oporou. Zvládl porod parádně, jako by to dělal každý den. (směje se) Hned, jak se malý narodil, dostal ho do náruče a šel si ho sám zvážit. Prostě, to jsou všechno tak krásné a silné okamžiky. Vždy když si je vybavím, jsem dojatá.

Kojila jsi Davídka?
Ano, Davídek byl plně kojený. Teď už je to „velký“ kluk, který baští všechno. 😊

Verunko, jaký je tvůj recept na štíhlou postavu? Na to, že jsi ještě nedávno v těhotenství přibrala 23 kg, vypadáš skvěle. Čím to je? Držíš dietu? Vím, že jsi v minulosti závodila, nejen na motorkách, ale také v lehké atletice a dokonce ses dostala do krajských kol. Má to nějaký vliv na tvou současnou postavu?
Kačenko, děkuji za pochvalu. No, po porodu jsem ještě neshodila úplně všechno (směje se), ale zbývá mi už jen kousek. Já žádnou dietu nedržím, ani teď necvičím. Je pravda, že jsem dříve závodila, ale to už je opravdu hodně dávno. Tenkrát jsem žila lehkou atletikou, motorkami a jinými sporty. Zajímal mě v jednu chvíli i dost box a bojové sporty, ale nikdy jsem je nedělala. Asi mi zůstal z té doby nějaký svalový základ, to jo. Čím je člověk starší, tím tělo potřebuje více péče a pohybu. Zatím to teď dost flákám, se přiznám. Momentálně je můj největší tělocvik můj syn. Pamatuji si že, když jsem přestala závodit v atletice, tak jsem přibrala asi 8 kilo. Jedla jsem pořád stejně, jenže mé tělo bylo zvyklé na velký výdej energie a nejedenou to nešlo dolů. Kdysi mi táta řekl: „Žádný diety ti nepomůžou. Chceš zhubnout? Nežer!  Vezmi si tepláky a jdi skládat dříví a uvidíš, jak se dostaneš do formy!“ (směje se) Moji rodiče nás s bráchou od mala vedli hodně k práci, takže jsme  byli zvyklí se neustále hýbat. Teď už je to samozřejmě jinak a člověk, jak nad sebou nemá bič, tak zleniví. Řekla jsem si, že až odrodím děti, tak na sobě máknu. (směje se) Ale rovněž si myslím, že hodně u mě dělají geny. Oba rodiče jsou štíhlí, nikdy jsem moc nemusela řešit, jak vypadám.

Pomáhá ti manžel doma se synem?
No, musím říct, že můj manžel se opravdu snaží pomáhat, když může. Všechno okolo syna se naučil se mnou, a když potřebuji třeba odjet do studia něco natočit, vím, že to zvládne. Vycházíme si tak nějak vstříc ve všem.

Změnil se váš vztah po narození syna?
Je to o velké pokoře a kompromisu. Pořád se milujeme stejně, možná víc. Na tom se nic nezměnilo. Ale samozřejmě, že se změní mnoho dalších věcí okolo. Narození dítěte je velká věc, která vám překope dosavadní život. Vaše myšlení, priority, změní se okruh přátel, řád atd… Ale především se jedná o velkou vztahovou zkoušku. Myslím si, že tam se teprve ukáže, jak moc je ten vztah pevný, protože je to opravdu velká změna pro oba partnery. Vychovat společně dítě a všechno společně ustát, je nádherná a zároveň nesmírně zodpovědná záležitost. Nikdy bych dřív nevěřila, že budu vstávat pětkrát za noc, dělat mlíčko, koukat jestli je můj syn přikrytý, dýchá, řešit prdíky a teď zase pro změnu zuby. Hledat po tmě pod postelí dudlíky a občas ještě v deset hodin dopoledne lítat v noční košili. (směje se)

Verčo, jsi zpěvačka, která byla dřív zvyklá pravidelně zpívat na koncertech, navštěvovat vystoupení jiných kapel, chodit na zkoušky, být ve společnosti muzikantů. Prostě žít život hudebníka, ale najednou přišla změna. Místo koncertů jsi přebalovala, kojila, vstávala x krát za noc k malému a plno dalších věcí, na které jsi nebyla dříve zvyklá. Jak moc bylo těžké změnit životní rytmus a přehodnotit své priority? Nestýská se ti po muzikantském zápřahu?
Počkej, přebaluji, vstávám a všechno okolo pořád. (směje se) Jasně, chápu, jak to myslíš. Jednalo se o velkou změnu. Ono je rozdíl, když děti máte ve dvaceti a nic jiného pořádně neznáte. Nemáte rozjeté své projekty a nedělá vám problém změnit životní rytmus atd… Pak je rozdíl mít dítě po třicítce, když už máte něco zajetého a děláte si „kariéru“. Na začátku jsem nesla těžce, že nemohu zároveň pokračovat ve svém zajetém muzikantském životě a nemohu být ve víru dění. Byl to obrat o 100 %. Ale tenkrát mě hodně podpořil a uklidnil kamarád Richard. Řekl mi, že všechno hudební na mě teprve čeká a budu ještě překvapená. Že všechno přišlo, jak mělo a má to svůj význam. Richarda si velmi cením, jsme dobří přátelé a často si býváme vzájemně oporou. Děkuji bohu za něj. Moc si ho vážím. Najednou jsem byla totiž odříznutá od lidí a muzikantského života, bylo to těžké. Pak se to ve mně úplně zlomilo, přestala jsem to řešit. Potkala jsem úžasné muzikanty, se kterými tvořím nové písně, a tak nějak v klidu všechno, nikam nepospíchám. Ono je hrozně důležité načasovaní ve všem. Věřím, že správní lidé, příležitosti a taky muzikanti na mě teprve čekají. Teď je má největší priorita a poslání můj syn. On mě teď nejvíce potřebuje. Všechno to rychle letí.

Davídek je tvé první dítě, plánujete ještě jedno? Kolik si vlastně chtěla mít dětí?
Vždy bylo mým snem mít velkou rodinu. Minimálně tři děti, ale myslím si, že dvě na současnou dobu stačí. Až odrostou a bude na to dostatečný prostor a zázemí, tak bych si ráda někdy v budoucnu dítě adoptovala. Chtěla bych někomu dát tu šanci mít domov, zažít lásku, teplou náruč a bezpečí. Měla jsem tohle v sobě už jako holka, že až odrodím své děti, tak v pozdějším věku bych adoptovala dítě, které nepoznalo lásku rodiny. Klidně by mi nevadil malý roztomilý černoušek. (směje se)

Jak se díváš na způsob výchovy, kdy mají rodiče s dítětem spíš kamarádský vztah. Nezvýší na něj hlas, nedají mu po zadku, vše se snaží až přehnaně vysvětlovat. Ale leckdy přerostou děti nakonec rodičům přes hlavu.
Já jsem pro to, děti nemlátit, nenechat je klečet v koutě a podobné věci. Sama jsem dostávala výprask a byla tak trochu vychovávaná jako kluk. Výchova by měla být vyvážená. Ale zase neříkám, že vysvětlovat hodiny „rozcapenému“ děcku, ať začne poslouchat, někam vede. Budu se snažit své dítě motivovat, mluvit s ním o všem, ale taky na zadek ode mne dostat může. Jsem citlivá máma, ovšem zároveň umím být přísná. Myslím si, že děti musí vědět, kde jsou nastavené hranice, jaký je řád a co si mohou dovolit. Hlavně kluci, musí být vychováni jako muži. Chtěla bych, aby mi jednou žena mého syna poděkovala, jak jsem ho vychovala. Ono se to hezky říká všechno, avšak nakonec to může být samozřejmě jinak. Ale pokusím se ze syna vychovat opravdového muže.

Dnes je pro vás velký a výjimečný den. Tvůj syn David John Kobzan slaví své první narozeniny. Plánuješ nějakou speciální oslavu?
Ano, máš pravdu. Dnes je pro nás skutečně velký a výjimečný den. Čas hrozně letí. Já už samozřejmě s manželem mám nachystanou rodinou oslavu, dárečky, dort a prostě jsem neuvěřitelně dojatá a hrdá máma. Všechno nejlepší synku! Miluji tě!

Připojujeme se rovněž s Fikyno ke gratulantům a přejeme Davídkovi všechno nejlepší.
Děkujeme 😊

Proč má vlastně Davídek dvě jména? David John?
Protože můj manžel má české i americké občanství. Je to čecho-američan. Takže Davídek má druhé jméno v americkém pase. Proto John.

Když má tvůj muž a syn americké občanství, neuvažujete zkusit žít v Americe? Využít toho?
Co bude netuším. Teď žijeme teď a tady. 😊 Rozhodně jsme oba dva velmi aktivní lidi, kteří se nebrání ničemu. Jsme takoví visionáři, co rádi cestují, takže čas ukáže, co bude dál a kam nás život zavede. 😊

Jak tvůj manžel vnímá fakt, že jsi zpěvačka? Podporuje tě v muzice a má nějaký vztah k hudbě?
Ano, můj manžel mě podporuje, vše vzal přirozeně, jelikož si mě jako zpěvačku našel. On sám je výborný baskytarista, takže jsme taková hudební ambiciozní rodinka. (směje se)

Umíš vařit nebo u vás vaří manžel?
Podle mě vařit umím, tedy aspoň to říká manžel, snad nekecá. (směje se) 😊 Baví mě to. Ráda se starám a hýčkám ostatní. Vařím zatím u nás já, manžel dělá takové rychlé výborné minutky, které ale nikdo nejí. (směje se)

Co považuješ za svůj největší dosavadní úspěch?
Narození mého syna. Nic se tomu nevyrovná.

Co bys vzkázala novopečeným maminkám zpěvačkám?
Holky, nenechte se semlít, začátky jsou pro všechny těžké. Nikdy se nevzdávejte svých snů a užívejte si každý den s prckem. Hrozně to letí.

S láskou Violet

Verunko, udělala jsi ve svém životě obrovský posun vpřed. Mohu vše posoudit, protože tě důvěrně znám už 15 let. Vím,  že jsi to měla v životě hrozně těžké a nic si neměla zadarmo. O to víc  si  vážím toho, jaká jsi. Jsem opravdu ráda, že tě znám. Děkuji za tvé upřímné a otevřené srdce. Víc takových lidí. ❤

Děkuji ti za rozhovor.
Měj se hezky.

Kateřina

Foto: zdroj Violet