Rozhovor s Lady Jane

Slovenská zpěvačka Lady Jane, vlastním jménem Jana Čonková, se věnuje zpěvu od mala. Za svou kariéru vystupovala na největších slovenských ale i českých festivalech. Absolvovala živé vysílání v TV a rádiích. Zpívala se skupinami a muzikanty jako Horkýže Slíže, Chinaski, Janek Ledecký a další. Její oblíbenou kapelou je Led Zeppelin, přičemž působí v uskupeních, které rovněž hrají i skladby zmíněné britské legendy hardrocku. V minulosti vydala akustické album „Osudy čiar“ v rámci dua Joe&Jane. V dubnu letošního roku se ovšem zrodilo čistě hardrockové album „ČIERNY MOTÝĽ“ pod vedením skvělého kytaristy Pala Chodelky a Jana tak odstartovala profesionální sólovou dráhu rockové zpěvačky se vším všudy.

ROZHOVOR

VM: Dobrý den Jano, jak se Vám daří a jak zvládáte tuhle těžkou coronavirovou dobu?

JČ: Dobrý den. Co se týče coronaviru, nějak mne to nezasáhlo, spíše mi chybí koncerty. Ostatní věci v životě se mi moc nezměnily, díky bohu, takže nějak těžce si stěžovat nemá opodstatnění.

VM:  Jak moc omezení, které teď jsou, ovlivnily Vaše koncertování?

JČ: U nás na Slovensku jsou kluby zavřené a festivaly mají taky zákaz, takže se nehraje vůbec. Tudíž veškerá propagace mého nového alba probíhá jen prostřednictvím Facebooku či YouTube. Je to samozřejmě problém pro všechny umělce, ale věřím, že to co nejdříve celé skončí.

VM: Dříve jsme si dělali srandu, že v budoucnu nastane chvíle, kdy se koncerty uskuteční na internetu a fanoušci budou sedět doma v obýváku. Což se nyní stalo realitou. Myslíte si, že se hudební scéna nějakým způsobem promění v důsledku coronavirové krize?

JČ: Myslím si, že mnoho kapel má existenční problémy a je možné, že než se stav obnoví, mnoho jich skončí svou kariéru. Tahle situace je náročná i na psychiku, některé kapely se setkávaly právě na koncertech, zkouškách a tím udržovaly svá přátelství, či „pracovní“ vztahy a to tato doba všechno ovlivnila. Co bude dál, uvidíme.

VM: Mohla byste se představit těm, kteří o Vás ještě neslyšeli?

JČ: Lidi v České republice mě znají asi jako zpěvačku Electric Lady – Led Zeppelin tribute. S touto kapelou jsem od roku 2011 u Vás odehrála spoustu koncertů. Vlastní tvorbu fanoušci zatím neměli možnost slyšet, jelikož nové album „Čierny Motýľ“ vyšlo teprve před měsícem.

VM: Jste ale i zpěvačkou v kapele LADY JANE, kdy kapela vznikla a kdo kapelu tvoří?

JČ: Kapela vznikla souběžně s nahráváním alba. Co se týče kytaristy, tam jsem si byla jistá kolegou Palom Chodelkom a rovněž i baskytarou, na kterou hraje Peter Kešu Oriešek – můj dlouholetý kolega. Bicí jsme rozhodli při spolupráci a jsem ráda, že si je vzal na odpovědnost Palo Chodelka junior.

VM: Jak byste charakterizovala hudbu LADY JANE?

JČ: Hudba a směr Lady Jane je rockový, až hard-rockový. Na albu „Čierny Motýľ“ však najdete i balady, dokonce se jedna skladba nahrála se smyčcovým kvartetem.

VM: Na CD spolupracovalo plno lidí. V první řadě kytarista Palo Chodelka a následně hned několik slavných textařů. Jak jste se k těmto lidem dostala a jak se Vám s nimi spolupracovalo?

JČ: S Martinom Sarvašom – dvorním textařem Tublatanky jsme se seznámili při koncertování s Electric Lady. Sympatie byly vzájemné a od té doby jsme ve stálém kontaktu. Martin mi už napsal více textu, některé na albu ani nenajdete. Další zvučné jméno na desce je Juraj Soviar (Elán). Juraje jsem oslovila já, jelikož jsem se dostala ke sbírce jeho textů a mnohé mne oslovily, tak jsem ho kontaktovala a mou nabídku přijal. Na albu najdete i jeden text od zesnulého Jozefa Urbana („Voda čo ma drží nad vodou“ a „Vráť trochu lásky medzi nás“). Ten mi byl odevzdán přes autora hudby – Pala Chodelku.

VM: Dokázala byste říct, která z písniček z této desky je Vám nejblíže?

JČ: Hmm.. Myslím, že mám víc těch oblíbených. 😊

VM: Nedávno jste představili dva videoklipy ke skladbám z CD „Čierny Motýľ“, plánujete další vizualizaci?

JČ: V plánu by to bylo, jenomže situace není momentálně nakloněná k dalším výdajům a spíš bych se teď chtěla soustředit na propagaci již vyšlých videoklipů „Niet už zázrakov“ a „Kráľovná Bohov“.

VM: Když už jsme u těch videoklipů. Některé koncerty kapel jsou současně plné vizuálních efektů, aby vše dohromady tvořilo show. KISS, Trans Siberian Orchestra a mnoho dalších. Myslíte si, že by kapela měla dbát i na to, jak vypadá při svých vystoupeních?

JČ: Určitě musí kapela působit vždy profesionálně a pokud to i možnosti umožní, tak použít všechny dostupné metody pro největší zážitek diváka, fanouška. Já sama dbám na to, abych měla na koncertě minimálně kostým, který by měl představovat každodenní součást koncertů kapel. Za mne nemám ráda, když frontman přijde v džínách, triku, co má celý den na sobě a takto i odehraje koncert. Je důležité brát vystoupení i jako „práci“ a vypadat dobře. Hlavně zpěvačky. Těm klukům to ještě možná trochu projde 😊

VM:  V jednom rozhovoru jste se zmiňovala, že Vaším největším pěveckým vzorem je Váš otec. Takže jste z hudební rodiny? Jak Vás to ovlivnilo?

JČ: Tatínek hraje na baskytaru a zpívá. Dělá to doteď. Když měl nějaké vystoupení, často mě brával sebou a já si tak zvykla už od mala na publikum. Průlom nastal, když mi bylo 19 a táta měl koncert v místním klubu. Říkal, ať se přijedu podívat a zazpívat si jednu píseň. Já šla a už jsem na tom pódiu zůstala doteď, jen se mi změnila parta.

VM: Na čem v současné době pracujete? Co chystáte?

JČ: Aktuálně řeším možnost hraní a představení nové desky na koncertech, taky propagaci a aktivní prodej alba.

VM: Na živých vystoupení hrajete na foukací harmoniku. Zvládnete zahrát na jiný hudební nástroj a případně se na něj doprovodit ke zpěvu? Například kytara nebo piáno.

JČ: Hru na piáno mám vystudovanou, kytaru jsem se učila jen doma. Bohužel, ani jedno z uvedených není v takovém stádiu, abych s tím dokázala odehrát koncert na úrovni. 😊

VM: Důležitým prvkem skladeb je text. Počítám, že jste textařům posílala své náměty. Jakou tématiku se snažíte do svých skladeb dostat? Nechala jste jim volnost nebo dostali detailní zadání?

JČ: U některých textů jsem měla představu tématiky, u jiných ne. V podstatě textaři dodali materiál a pak jsme pracovali na detailech, když bylo potřeba.

VM: Vystupujete i se skladbami kapely Led Zeppelin, kdy zpíváte anglicky. Nové album je ovšem nazpívané ve slovenštině, kromě jedné anglické skladby. Co je Vám blíže? A nedělá Vám problém přecházet mezi těmito jazyky ve zpěvu?

JČ: Lehčí je samozřejmě angličtina, můžete si vymýšlet, když zapomenete text. (smích) Slovenčina je těžší, protože když se nesprávně natahují slova, není to dobré. Když občas poslouchám slovenské interprety, hodně z nich bojuje s výslovností a pak je to i směšné .. Příklad – místo „prvá“ jedna zpěvačka zpívá „pŕva“, nebo jedna kapela má v textu „Zástavka do neba“, přitom správně je „Zastávka do neba“ a tohle slovo má dokonce i úplně jiný význam.

VM: Jsme obě dvě rockové zpěvačky. Prezentovat se s rockovou muzikou je v médiích v ČR  docela problematické. Jaká je situace s rockovou muzikou na Slovensku?

JČ: Je to stejné, možná horší. Já si myslím, že u Vás v Česku je víc rockerů než u nás, taky rádia víc hrají rock a taky dávají prostor místním kapelám. Já jsem dokonce nedávno měla jeden rozhovor v rádiu, abych prezentovala svou desku, která je rock, až hardrock a moderátor mi řekl, ať vyberu jen popovou skladbu, aby to mohl pustit. Řekla jsem si v duchu „to tady ani nemusím být“

VM: Co považujete zatím za svůj největší úspěch?

JČ: Určitě spolupráce s Martinom Sarvašom, nebo vystoupení v TV s Vašim Jankem Ledeckým, společné turné s Horkýže Slíže, taky mega festivaly jako Masters of Rock, TopFest, EuroBike fest, koncerty s kapelou Harlej po České republice. Je toho asi víc.

VM:  Být slavným muzikantem je sen snad každého zpěváka, byl to i Váš sen? Nebo jste snila o něčem jiném?

JČ: Nic jiného jako svůj smysl života nevidím. 😊

VM: Čemu se věnujete mimo muziky?

JČ: Často sportuji, jezdím na kole, nebo dělám fitness. Taky ráda chodím do přírody, do hor a hodně cestuji.

VM: Existuje na světě něco, co Vám vždy zlepší náladu, i když nemáte zrovna „dobrý den“?

JČ: Zvířata mi vždy dokázali rozzářit i tu nejtemnější chvíli. Měla jsem pejska, ale jsou to již asi 4 roky, co umřel. Taky jsem chovala krysy, je s nimi sranda a jsou hodně chytré.

VM: Teď máte neomezený prostor, cokoliv vzkázat fanouškům.

JČ: Chci všechny pozvat na svou webovou stránku www.ladyjane.sk, kde si můžete objednat CD „Čierny Motýľ“ a taky tam můžete najít informace o připravovaných koncertech a další informace. Na Vás všechny se těším, věřím, již brzo na koncertech. 😊

VM: Děkuji moc za Váš čas. Mějte se krásně a ať se Vám i nadále daří.

JČ: Děkuji mockrát za rozhovor a přeji hodně zdraví a optimismu čtenářům.

Zdroj fotografií: LadyJane
Autor rozhovoru: Veronika Macurová