The Funkrents, tak zní název hudebního projektu baskytaristy Richarda Scheuflera a zpěvačky Inny Zůnové, který se představí fanouškům 22. března ve STŘEŠE ve Vrbně pod Pradědem. Znamená spojení hned několika hudebních stylů: funky, pop, rock, jazz a další.
Richard Scheufler patří k nejvýznamnějším osobnostem české hudby. K muzice se dostal jako malý kluk, vystřídal mnoho nástrojů, nakonec však zůstal u basové kytary, kterou vystudoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde ke hře na basu přidal i zpěv. Za svou karieru účinkoval v několika kapelách. Namátkou Dalibor Janda, King Size, Pražský Výběr II, Krucipüsk, Rock Opera Praha a další. Podílel se na nahrávkách Karla Gotta, Lucie Bílé, Lenky Filipové, Ladislava Křížka a jiných.
Svým zpěvem bude Richarda doplňovat zpěvačka Inna Zůnová, která vyniká hlasem světového formátu. Disponuje širokou škálou hlasového rejstříku od jemného zabarvení až po chraplák.
Jako speciálního hosta si Richard pozval svého syna bubeníka, zpěváka, skladatele a hudebního producenta Richarda Scheuflera ml. Můžete jej znát z Rockopery Praha a kapely Walda Gang.
Jelikož budou muzikanti vystupovat na severní Moravě, tak si připravili pro návštěvníky akce překvapení v podobě několika písní od Věry Špinarové, kterou mají rádi.
S radosti zveme všechny ve středu 22. března 2023 od 19:00 do Střechy na výjimečný hudební zážitek.
ROZHOVOR S RICHARDEM:
Richarde, působíš i jako hudební pedagog, co tě na žácích zlobí a co naopak překvapuje?
Asi nejvíce lenost. Dovedu pochopit, že něco někomu nejde. Když ale vidím, že na sobě student nepracuje a ještě mě považuje za hlupáka, že to jako nevidím, to mě dokáže zvednout ze židle. Ale dál je to nepokora, netrpělivost, nedočkavost (chci to umět hned a nejlépe všechno). Všechno tohle vychází z nepochopení. Studenti by měli vědět, že studium hudby a hra na nástroj je celoživotní proces. Když to myslíš vážně, nikdy ten proces neutichá. Bohužel toto není záležitost pouze studentů. Pak mě opravdu dovedou překvapit studenti, kteří vědí a tyto základní postoje nepotřebují vysvětlovat. Jejich chápání souvislostí je daleko rychlejší. Na nástroji a hře to je slyšet. Mám několik takových studentů, dokonce kapelu, kterou vedu. Mám radost.
Máš hodně hudebních projektů a tak by mě zajímalo, který byl ten, co tě nejvíce bavil?
Každý má něco. Těžko to slovy popsat. Baví mě dělat věci netradičně. Jinak, než se očekává. I k mému album ”Between Us” jsem takto přistupoval. K baskytaře, ke hře na ní, i k produkcím a aranžím. Není pro mě nic horšího, než upadnout do hudební šedi, která nenadchne a neurazí. Na svých koncertech si užívám kombinaci rytmu, mého zpěvu a baskytary. Na The Funkrents harmonicko-rytmické basy v kombinaci s hlasem Inny. Výběr skladeb a jejich interpretace je neomezená studna možností. Těžko říct, co mě baví více.
Patříš k lidem, co pořád něco tvoří a pracují, co nového chytáš a kde tě mohou fanoušci v nejbližší době potkat a s jakým projektem?
V dnešní době jsem stálým hostem RockOpera Praha, tam jsme oba se synem. To je jediné angažmá mimo mé projekty, kde mě mohou fanoušci slyšet a vidět hrát. Pak na mých koncertech, kde mám mnoho možností, jak ho postavit a jaké skladby hrát. Jestli budu hrát sám nebo s Richardem nebo i s dalšími hosty. Teď u nás ve studiu vzniká mnoho hudby. Mám pro sebe více času, protože jsem zdárně ukončil dvě produkce. Rok jsem pracoval na projektu Phobia Journal. Kapelu, kterou jsem vyprodukoval. Pracoval jsem na celkové aranži, doprovodných vokálech a nahrál harmonické a rytmické nástroje. Bicí tam točil Richard. Nezapomínám ani na studenty, pracuji na rozsáhlé videoškole. ”B” díl je v podstatě hotový, díl ”C” potřebuje napsat notovou dokumentaci, je ale též nahraný a díl ”A” je rozpracovaný. Vznikají autorské skladby pro mě i pro The Funkrents. Je to vše ve vývojové fázi. Klasický hudební proces. 🙂
Máš zvláštní baskytaru. Je s dlouhým širokým krkem, proč zrovna takový nástroj, v čem se liší od klasické baskytary?
Je šestistrunná. Ke standardním strunám E-A-D-G, které jsou na čtyřstrunných, jsou přidané dvě další struny. H pro hluboké tóny a C pro vysoké tóny. Chtěl jsem využívat harmonie tak, aby zněly konkrétně, zároveň mít možnost chodit do hlubokých tónů v groove a vyšších tónů v improvizacích.
Richarde, je nezvyklé, že basa je hlavní a vlastně i jediný hudební nástroj, je to zajímavé a dost nezvyklé, proč ses rozhodl tento nástroj sólově vyzvednout? Je to odvážné …
Ano, je to odvážné a to mě na tom také baví. 🙂 Baskytara je těžký nástroj. Podle vedení basové linky, poznáš muzikanta. Jenom neznalí se k baskytaře staví stylem: ”On je z nás nejhorší muzikant, dáme ho k base, tam nic nezkazí, stejně není slyšet“. Velký omyl. Souhra basa-bicí, tě buď roztancuje nebo nechá chladně sedět na židli. Pokud oba ”nezařezávají” v groove, je to k ničemu. Všechny další nástroje pak plavou jak na vodě. Jako dům, který má chatrné základy. Chtěl jsem z baskytary vydolovat mnohem více, než základní možnosti. Ona mi to pak začala vracet zpět. Začal jsem v některých skladbách basu aranžovat tak, abych byl schopen zahrát ji bez pomoci dalšího nástroje, ale zároveň aby fungovala i v případě, že skladbu budu chtít doaranžovat. Hodně jsem se toho naučil při ročním pobytu v Anglii. Měl jsem své sólové koncerty ”One Man Show”, tam jsem takto basu aranžoval a nahrál na desku ”Between Us”.
Představíš nám The Funkrents, s kterým vystoupíš ve Vrbně?
The Funkrent vznikl na základě našeho setkání s Innou Zůnovou. Je to náš společný projekt. To propojení harmonicko-rytmické baskytary a ženského hlasu se nám zdálo zajímavé, tak jsme pomalu začali tvořit a nahrávat v mém studiu skladby, co nás bavily hrát. Vznikly z toho nahrávky, některé jsme pak obohacovali o další aranže. Dnes pracujeme na autorských skladbách a na koncerty si zveme hosty. Jedním z nich je právě syn Richard.
Ve Vrbně budeš vystupovat i se svým synem. Jak se vám spolupracuje?
Hrát s Richardem, to je jako vidět život v souvislostech. O ničem zvlášť nemluvíme. Vše funguje přirozeně. Reagujeme na sebe jako jeden člověk. Jak o tom víme a vnímáme to, často nás to samotné rozesměje. Je to zvláštní pocit radosti a svobody. Uvnitř nás probíhají informace, o kterých nemusíme mluvit. Pronikají samy z nás ven na povrch, aniž bychom se na nich domlouvali. Je to hra detailů a hudba je složená právě z detailů. Díky nim je tak rozmanitá. V opačném případě, kdy je chudá na detaily, působí prvoplánově, křečovitě a někdy až hloupě. Mimo Richarda mám z jiných muzikantů tohle podobně právě s Innou.
Říkal jsi mi, že chystáte ve Vrbně pro fanoušky malé překvapení v podobě písní od Věry Špinarové, prozradíš nám více?
Více bych nechal až pro koncert. Ale na adresu Věry Špinarové, bych přeci jenom něco pověděl. Osobitá zpěvačka, naprosto nepřehlédnutelná, se specifickým hlasem a projevem. Velmi rád jsem jí poslouchal už jako kluk. Potom často na vojně (pro ne-pamětníky ZVS = Základní vojenská služba). Bavila mě i její kapela. Měla skvělé muzikanty. Byla to pro mě inteligentní hudba, fúze rocku a funku. Pro nás je to čest, že si můžeme zahrát její skvělé skladby.
Co děláš rád, když máš chvilku volna a chceš opravdu relaxovat?
Vezmu si baskytaru a cvičím techniku. 🙂 Když jsem plně soustředěn na nástroj a pocity, které mám v rukou, jsem v meditaci. V tom transu relaxuji. Ale ty basy nejsou lehké. Za pár hodin se pronesou. Aby mi tělo fungovalo a vydrželo tu zátěž, fyzicky cvičím. Dnes už ne s činkami, stačí mi vlastní tělo nebo gumy. Když vyloženě potřebuji ”sanitární den”, pustím si film.
Prozradíš nám své oblíbení jídlo. Umíš vařit?
Hodně jsem jídlo okleštil. Dříve jsem jedl vše, co jsem měl rád. I dnes by mi to všechno jistě chutnalo. Ale vnímám jídlo jinak, než dřív. Snažím jíst to, co tělo opravdu potřebuje. Mám rád orestovanou zeleninu s houbami a jasmínovou rýži. Já vařit neumím. Nechám vypařit i vodu na čaj ve varné konvici. Nadělám v kuchyni více škody, než užitku. 🙂
Co nejraději posloucháš?
Mám rád dobrou hudbu. Poslechu si rád vše napříč žánry, pokud mi to nezní hloupě. Seznam by byl opravdu dlouhý.
ROZHOVOR S INNOU:
Inno, můžeš se prosím v krátkosti představit fanouškům ve Vrbně?
Jmenuji se Inna Zůnová, je mi 39 let, vystudovala jsem gymnázium v Karlových Varech. Od 7 let jsem navštěvovala LŠU, konkrétně hru na piano a také sborový zpěv. K sólovému zpěvu jsem se dostala až později. Od roku 2004 žiju a pracuji v Praze.
Jak vznikla spolupráce s Richardem v projektu The Funkrents?
Bylo to poměrně osudové setkání, potkali jsme se v divadle Rock Opera Praha, kde jsem navštěvovala lekce zpěvu u Pavly Forest. Od první chvíle jsme s Richardem cítili nejen společné zapálení pro hudbu , ale i po lidské stránce jsme si okamžitě padli tzv. “do oka”.
Proč jste zvolili tento název skupiny?
Jednoduše máme rádi funky. A jelikož nejsme “vynálezci” tohoto žánru, tak jsme si ho řekněme jen “pronajali“. Samozřejmě, že se nelimitujeme pouze tímto směrem, hudba je jako vesmír, je nekonečná. Určitě nás v budoucnu čekají experimenty, kde si sáhneme i na jiné styly.
Přenáší si Richard přísnost z výuky svých žáků i do kapely?
Richard je v tomto ohledu velmi spravedlivý, jak k sobě, tak k ostatním. Neřekla bych, že je přísný, je spíše důsledný, což mi nevadí. Mě osobně tato jeho vlastnost pomáhá ze sebe vykřesat to nejlepší.
Jakou muziku máš ráda a proč?
Jak už jsem zmínila je to např. funky, ale ve skutečnosti je můj záběr mnohem širší. V průběhu mého hudebního počínání jsem prošla různými hudebními tělesy, od klasických zábav, kde jsem měla v repertoáru např. Helenu Vondráčkovou, až po hard rockové a metalové kapely, kde jsem měla možnost si “sáhnout” např. na Deep Purple, Judas Priest atd. Když jsem se začínala věnovat hře na klavír, tak jsem hrála převážně klasiku, takže je pro mě složité se žánrově “identifikovat”. Navíc, jakýmkoliv stylovým zařazením bych se zbytečně ochudila o spoustu krásné muziky.
Jsi muzikantka ale zároveň i máma. Je těžké vše skloubit dohromady?
Je i není… Pokud si člověk dokáže smysluplně zorganizovat svůj čas, pak to jde i s dětmi. Než jsem se stala rodičem, byl můj život poměrně chaotický, neuměla jsem systematicky pracovat a hlavně mi chyběla odpovědnost, jak vůči sobě, tak i vůči okolí. S narozením syna se spousta věcí změnila. Mnohému mě naučil a pořád učí.
Proč by měli fanoušci přijít ve Vrbně pod Pradědem na koncert kapely The Funkrents?
Protože to bude zážitek.
Zdroj fotografií: FB
Autor rozhovoru: Iva Juráková a Milan Fišr
