Fleret je česká folk-rocková hudební skupina. S kapelou od roku 1995, kdy vyšlo CD Zafúkané, vystupovala často také zpěvačka lidových písní a folklóristka Jarmila Šuláková. V devadesátých letech hrával s kapelou rovněž Vlasta Redl. Na svém kontě má přes sedmnáct studiových alb, přičemž několik z nich dosáhlo zlaté i platinové prodejnosti.

ROZHOVOR

VM: Dobrý den Zdeňku, zdravím Vás, jak se Vám daří? Jaké máte kromě koncertů plány na léto?
ZH: Děkuji za optání, výborně. Mám v plánu mimo koncertů taky cestovat. To je můj velký koníček, takže letos to vypadá na cestování tady po naší zemi, máme rádi s manželkou Šumavu, takže Šumava, no a samozřejmě rybaření a to jezdíme na Slovensko, to jsou takové hlavní věci, koncertovat a mezitím si užívat léto a odpočívat.

Taky jsem zase oprášil kolo a začalo mě bavit a potom se rád starám o zahrádku, něco dělám kolem chalupy, protože to je další můj velký koníček, rýpat se v hlíně a odpočívat u bylinek a u takových plodů, jako teď jsou jahody a hrášek, no to je prostě nádhera, to je čistění hlavy.

VM: Koncerty jsou opět v plném proudu, což Vás určitě těší. Jaký mělo dopad na Vaši kapelu Fleret celé šílenství kolem koronaviru?
ZH: No, dopad to mělo takový, že jsme se opravdu s klukama několik měsíců neviděli. My jsem přes tři měsíce vůbec nehráli, což je poprvé v historii Fleretu, ale na druhou stranu jsme se nějak zorientovali celkem brzo a využili toho času nekoncertování, že jsme se dohodli že natočíme nové CD a to se nám podařilo, čili si myslím, že jsme nakonec ten čas využili úplně bezezbytku.

VM: Jste zakládající člen Fleretu, kapelník, zpěvák, hrajete na kytaru, dvanáctistrunnou kytaru, mandolínu, fujaru a jste autor hudby k většině písní, je něco na co jsem zapomněla?
ZH: Já myslím, že ne. Já bych řekl, že čím už jsem starší, tím jsem línější, mám to víc vyprofilované, takže teď už hraju v podstatě jen na šestistrunnou kytaru, takže v podstatě už se tak jenom udržuju v kondici, abych uhrál tu kytaru a abych si ty koncerty uzpíval.

VM: Vaše kapela Fleret funguje 37 let, které momenty z Vaší historie považujete za nejdůležitější?
ZH: Vznik, potom určitě dobrá spolupráce s Vlastou Redlem, to bylo krásné období, krásné bylo období, kdy jsem vyhrávali Porty a potom bylo krásné období, kdy jsme 17 let hráli s Jarmilkou Šulákovou a teď můžu říct, že je zas krásné období, protože teď ta kapela šlape nejvíc a zase pokračuje, tradice pokračuje, protože jedeme občas některé koncerty se Zuzanou Šulákovou, takže těch mezníků bylo víc a důležité je, že pořád ještě hrajeme.

VM: Co považujete za nejsilnější stránku kapely Fleret?
ZH: Já si myslím, že takovou nějakou originalitu a asi snad i nepodbízivost, protože my třeba jsme známí, stačí říct slogan „s politiky netančím“, že jsme v podstatě apolitická kapela, čili se nikdy nenecháme zneužít na takové věci, což si myslím, že je dost dobrá věc, co si cení naší fanoušci a pak je to i ten styl, který hrajeme, zpíváme hodně ve Valaštině, nebojíme se té Valaštiny a já myslím, že už jsme si vyprofilovali za tu dobu takový svůj valašský folk-rock, jak tomu říkají. Ta zemitost, ta originalita, ta je myslím si nejdůležitější.

VM: Jaké bylo stát na pódiu MORu a hrát pro tisíce metalistů folk-rock ?
ZH: Úžasné, každý druhý rok na MORu hráváme a my jsme vždycky nadšení, to publikum je totiž strašně vzdělané, chytré a vnímavé, tam hrajeme strašně rádi a dokonce vidím, že oni nás berou rádi, nás folkaře, že je to taková chvilka, kdy si od toho hluku, metalu odpočinou a ten kontrast se jim tam líbí. Pro nás, pro mě, je jeden z vrcholů, kdy jsme si zahráli a zazpívali s kapelou Korpiklani na MORu. To je pro mě jeden z vrcholů kariéry.

VM: Máte odehráno taky spoustu koncertů akusticky, jaký máte vztah k těmto akustickým koncertů?
ZH: No vynikající, strašně rád je hraju tyto akustiky, protože jsou víc slyšet vokály, víc některé písničky vyniknou i ty melodické linky, my si aspoň ty vokály pěkně doladíme, na těch akustických koncertech, protože se pořádně slyšíme a taky nemám strach, že bych při těch akustických koncertech přišel o hlas, protože opravdu se nepřekřikujeme. Akustické koncerty jsou krásné a vlastně je to takový návrat k těm začátkům, kdy my jsme začínali s Fleretem akusticky. Nechci tvrdit, ale myslím si, že časem tak i skončíme u nějaké akustické verze, protože některým písničkám to strašně sluší.

(Poznámka redakce: Na ukázku vystoupení kapely Fleret ve Vrbně pod Pradědem se můžete podívat zde.)

VM: Na podzim roku 2019 jste odehráli akustický koncert ve Vrbně pod Pradědem, pořádaný Milanem Fišrem (Fikyno.z.s), pro kterého právě dělám tento rozhovor, jak na koncert vzpomínáte?
ZH: Já si tento koncert dobře pamatuju, bylo to skvělé a byli i skvělí lidé a akustika. Já vlastně na všechny koncerty vzpomínám rád.

VM: Poslední deska je z roku 2018 a zhruba co 2 roky vydáváte novou, můžeme se tedy těšit na novou desku?
ZH: Už jsem na to částečně odpověděl v předešlé otázce, využili jsme toho vakua v době koronaviru a natočili 14 zbrusu nových písniček, měli jsme na to natáčení čas, protože jsme točili ve studiu Rosti Koplíka u nás ve Zlíně. Takže jsme se scházeli na dálku, něco kluci mladí posílali přes počítač, nicméně dílko myslím, že vzniklo velmi dobré, já jsem z něho nadšený, protože je poznat, že jsme se tomu víc věnovali, přijdou mi ty písničky víc propracované a myslím si, že textaři Libor Mysliveček a Honza Mrlík nás zásobili takovými texty, že jsem z toho CD úplně nadšený a i název CD odpovídá tomu, kdy jsem ho tvořili, kdy vznikalo, protože CD se jmenuje „V podroušeném stavu“.

VM: Jak vzpomínáte na spolupráci s Jarmilou Šulákovou?
ZH: No, jenom v dobrém. Jarmilka byla takové sluníčko, jak už jsem to říkal několikrát, ale hlavně byla naprostý profík, to byl zážitek s ní spolupracovat a od ní se naučit třeba tu pokoru k lidové hudbě, k tradicím lidovým, k folklóru vůbec, protože toto ona měla v sobě tak zakořeněné, toto ctila, to byla její hlavní zásada a životní krédo, takže velká radost a jsem za to vděčný, že jsme mohli 17 let s touto hvězdou a legendou spolupracovat.

VM: Čím jste chtěl být, když jste byl malý kluk?
ZH: Je to paradox, ale být muzikantem jsem snil v podstatě hned od první třídy, kdy jsem byl na koncertě Pavla Nováka a viděl jsem tam ty kytaristy, ty barvy a světla, tak mě to strašně nadchlo a tak mě tatínek přihlásil hned na kytaru do Lidové školy umění. Ale potom jsem šel na chemickou průmyslovku, přebila mě taková alchymie, mě se strašně líbily ty různé obrázky z různých těch alchymistických dílen a laboratoří, takže v podstatě jsem si myslel, že budu chemik, což se mi defacto taky splnilo, že jsem si vysokou školu chemickou vystudoval, ale ono se to prostě ta láska k muzice nezapře, takže jsem stejně zběhl k té muzice, protože dvě věci naráz se na vrcholové nebo profesionální úrovni dělat nedali.

VM: Jak u Vás funguje hierarchie v kapele?
ZH: Je pravda, že jsem kapelník, někdy jsem trochu takový ješitný, ale takové ty doby, kdy jsem býval tvrdší na kluky, to bylo hlavně v začátcích, kdy jsem chtěl, aby se to někam hnulo, takže když jsme byli amatéři, tak to někteří kluci brali zbytečně moc na lehkou váhu, takže proto došlo párkrát k výměně nějakých členů, teď v době kdy já vlastně spolupracuju s profíky, tak není žádný problém, protože ti kluci se snaží být na svůj nástroj co nejlepší a nemám žádný problém, právě naopak, myslím, že se všichni vzájemně držíme, takže my máme v kapele takovou demokracii, s tím že to rozhodné slovo „právo veta“ mám já.

VM: Na jakém nejzajímavějším místě jste odehráli koncert?
ZH: Teď v době koronaviru byli všichni nadšení, když hráli na střeše, hodně dávno jsme taky hráli na střeše záchodu ve Slavičíně v hospodě u Talafy, to bylo velice zajímavé místo a jinak potom beru jako zajímavá místa hrady, zámky, protože jsme jeli několik roku s kapelou Pozdní sběr na tzv. Castle tour a to bylo velice zajímavé, když se člověk dostane na takové místa jako na hrad Lipnice. Strašně se mi líbilo hraní na Bouzově, no prostě jsme si zahráli na spoustě zajímavých místech, jakou jsou ty hrady, zámky, tvrze. To si myslím, že jsou takové nejkrásnější prostředí na tu muziku.

VM: Je, něco čeho v životě litujete?
ZH: No, možná toho, že já jsem vždycky chtěl umět hrát na klavír, tak to mi trošku chybí, to by mě bavilo. No a taky, že jsem chtěl jít na konzervatoř a po dohodě s rodiči jsem na tu konzervatoř nešel, zvítězila ta chemie a lituju toho, jen nemám takový ten větší materiál v hlavě, tu teoretickou vybavenost, jak mají kluci, kteří mají konzervatoře, kteří se mnou hrají, ale na druhou stranu si říkám, že já si ty písničky stejně složím sám a do not si to napsat umím, mám dva cykly na kytaru a jeden na violoncello, ale myslím, že by to bylo dobré. Na druhou stranu mí kamarádi říkají, že je to možná dobře, oni taky říkají takovou tu repliku „Beatles taky neuměli noty a skládali dobré písničky“, já noty tedy umím, ale možná že mi to někdy zbytečně neomezuje, to hudební vzdělání, já to vidím někdy při konzultaci s mými, co se týká hudebně chytřejšími kolegy, protože někdy je to strašná sranda, co si prosadím a oni mi za čas dají za pravdu, že to je právě to zajímavé s čím sem přišel.

VM: Jak hodnotíte dnešní českou hudební scénu?
ZH: Přiznám se, že ji zas až tak moc nesleduji. Takovou tu folkovou scénu v podstatě, nevím čím to je, ale zdá se mi, že hrají pořad stejné kapely a jsou to spíš kapely ty starší, naši souputníci, že nevzniklo v poslední dobou moc hvězd, ale možná je to proto, že muziku nesleduju, nechodím na festivaly, nemám na to čas, protože sám vystupuju, no a mě se spíš líbí ten bigbeat, rocková nebo metalová česká scéna, můžu říct, že se mi moc nelíbí ten popík tady u nás.

VM: Kdybyste si mohl vybrat jakoukoliv kapelu, se kterou byste společně vystoupil na jednom pódiu, která by to byla?
ZH: To já bych, jak už jsem řekl, si klidně zahrál ještě jednou s Korpiklanama, protože mi máme společný jazyk a to je takové to, že vycházíme z lidových tradic a vůbec z folklóru své země a myslím, že máme obě dvě kapely dost té energie a to když se tenkrát spojilo dohromady, to byl zážitek, takže to bych si milerád zopakoval.

VM: Určitě není nad přímý kontakt s fanoušky na koncertech, ale co říkáte na ty novější média, jako je facebook, instagram a podobné?
ZH: FB i Instagram využívám a asi to ani jinak nejde v této době, když má člověk na dálku s fanoušky komunikovat. Takže využívám je, za nás to nebylo, teď to je, tak proč toho nevyužít a nepoužít to k větší propagaci kapely.

VM: Teď máte prostor cokoliv vzkázat svým fanouškům a čtenářům.
ZH: Jsem vděčný, že na nás už 37 let chodí ti naši fanoušci, že se jím líbí ty naše písničky, že si je hrávají v hospodě, u ohně, za to jsem jim vděčný a když to takhle půjde dál, tak žádné jiné přání nemáme, jen ať máme ty fanoušky na koncertech a můžeme pro ně koncertovat a takhle je bavit, jak je bavíme, protože my se tím bavíme navzájem, takže doufám že se bavíme všichni.

VM: Děkuji Zdeňku, že jste si našel čas na náš rozhovor a přeji Vám, ať se Vám ve všem daří.

Zdroj fotografií: Fleret a Fikyno, z.s.
Autor rozhovoru: Veronika Macurová